autorské stránky

Tvorba pro děti

České Vánoce Josefa Lady

(ukázky z knihy)

Stopy

Sněhem běží stopy laní,
stopy dětí, stopy saní.
I mé stopy za mnou běží,
dokud je sníh nezasněží.

Večerní chvilka

Míšu doma čeká máma
a sníh padá, není němý,
tiše vrže pod nohama,
tiše vrže pod sáněmi.

Hra na zimu

Hraju si na zimu
a všude zima je
a dýmám z komínů
a vrším závěje.

Na mráz hraju si
a z vody dělám led,
všem sahám na nosy,
pod šaty lezu hned.

Na vítr hraju si
a foukám meluzínu,
jak krajky rozvěsím
na stromy bílou zimu.

Na sníh hraju si
a padám do polí
a padám na lesy,
padání přebolí.

Nekoukám na bouli,
koulím se jenom tak
a já se ukoulím
a budu sněhulák.

Andělská

Anděl jenom křídly mávne
a letí nad městem a nad polem.
Jak je létat snadné!
Jak je krásné býti andělem!

Má velká křídla z bílých peří
a na nebi má postýlku,
a když chce, tak nebe rozesněží
a dá nám bílou nadílku.

Bílé

Bílý cukr, bílá sůl,
bílý ubrus, bílý stůl,
v bílém sáčku bílá mouka,
ať ji průvan nerozfouká.

Bílé mléko v bílém hrnku
nemá nikde ani skvrnku.
Bílý tvaroh, bílé vejce,
to je bílé velmi křehce.

Byla by tu miska bílá,
pokud se nám nerozbila.
Bílý papír tady leží
a od rána bíle sněží.

Sněží, sněží, sněží
to andělské peří,
až je všude krásně bílo.
Nebe zemi políbilo.

Krmítko

Slétli ptáci na krmítko,
vyzobali semínka a drobečky,
až nezbylo ani smítko.

A my znovu nakrmíme vrabečky,
sojky, dlasky, červenky a kosy
a sýkorkám dáme trochu lůje,

i když žádný ptáček nepoprosí,
ani neděkuje.

Zaříkávání

Zamkněte se vrátka, zamkněte se dveře,
ať vás nikdo cizí neotevře,
ať vás neotevře paní Zima,
ať vás neotevře Meluzína,
ať vás neotevře Fujavice,
ať vás neotevře Metelice,
ať vás neotevře vlk a liška,
ať jste otevřené jenom pro Ježíška!

Kdo naděluje

Pochlubil se Mireček:
„My už máme stromeček.“

Svěřila se Lucinka:
„Dárky dává maminka.“

„Dárky dává tatínek,“
doplnil ji Martínek.

Rozkřikl se Bedříšek:
„Naděluje Ježíšek!“

Co nikdo nenadělí

Štěstí nikdo nenadělí.
Prostě nadělí se samo.

Radost nikdo nenadělí.
Probudí nás třeba ráno.

Rozum nikdo nenadělí.
Každému je různě dán.

Sníh též nikdo nenadělí.
Najednou je nasypán.

Lásku nikdo nenadělí,
i kdybychom všechno měli.

Ze všech lásek v světě není
nad mámino políbení.

Koleda sněhuláků

Hej, koleda, hej, sedláci,
my jsme braši sněhuláci.

Když nedáte starý smeták,
nový ať vám nezametá.

Když nedáte starý kbelík,
ať vám sněží do postelí.

Když nedáte uhlíky,
ať vás koušou knoflíky.

Když nedáte koledu,
zaklejem vás do ledu.

Stanou se z vás sněhuláci,
pupkovatí pajduláci!

Byl jednou jeden sněhulák

Byl jednou jeden sněhulák,
v mrazu nahý stál jen tak
a sluníčka se hrozně bál.
Bál se, aby neroztál.

Jednou slunce skrze mrak
vykouklo si trochu víc,
rozplakal se sněhulák,
nezbylo z něj nic.

O veverce

V dutém dubu veverka
má postýlku a plnou spíž,
rozlouskává oříšky a jadérka,
co ty o tom víš.

Když udeří v zimě mrazy
a ven nevyleze ani myš,
veverka se s nocí schází
a ty zatím spíš.

Noční přání

Vyspi se dnes do růžova,
hodné sny si nechej zdát.
Další noci zkus to znova
- tisíckrát a tisíckrát.

Domečku, hej!

Domečku, hej,
dveře mi otvírej!

Okny se dívej ven.
Večer se rozsvěcuj do oken.

Přes zimu
pokuřuj z komínu.

Svým teplem od kamen
každý mráz vyžeň ven.

A když tě pozdraví vichřice,
střechu si nesmekej, to není čepice.

Domečku, tohle si pamatuj:
tady nám pevně stůj, tady nám pevně stůj!