autorské stránky

Tvorba pro děti

Pohádkové chvilky dětem do postýlky

(několik pohádek)

Strom přání

Babička a dědeček
zasadili stromeček.

„Já si přeju, dědečku,
ať je plný koláčků,
tvarohových, makových,
pořád čerstvě voňavých.“

„Jelítka a jitrnice
slušely by stromku více,
pod ním ovšem pivečko.
To si přeju, babičko.“

Pak zatloukli k stromu kůl.
„Aby se nám neohnul.“
Zalili ho konví vody.
„Hlavně ať má chutné plody!“

O veliké řepě

Kolem řepy chodí děda,
tahá, vzdychá, naříká.
Řepa vytáhnout se nedá:
Jéje, ta je veliká!

Přidala se babka, vnučka,
pejsek, kočka, myš.
Chytili se pevně.
A teď, řepo, uvidíš!

Za chvilenku
byla venku.
Děda vpředu, myška vzadu,
svalili se na hromadu.

Myška píská vesele:
„Já mám sílu, přátelé!“

Kočka oči přimhouří:
„To koukáte, kocouři!“

Pejsek štěká: „Žádný pes
nedokáže, co já dnes!“

Vnučka zpívá: „Trala-la-la,
dědovi jsem pomáhala!“

Babička je také ráda,
protáhla si při tom záda.

A u řepy na poli
děda šťastně hlaholí:
„Jak je pěkně v našem kraji,
když si všichni pomáhají!“

O vlkovi a kůzlátkách

Tiše, děti, ani muk,
lesem běhá strašný vlk.
Zuby cení, ježí chlupy
a už stojí u chalupy.

Buch, buch, buší na vrátka.
„Otevřete, kůzlátka!“

„Nejsem kůzle, ale pes,
hafhaf, hafhaf, tak mne sněz!“

Vlk se lekl, běží dál,
kůzlátka by posnídal.
Zuby cení, ježí chlupy,
je už jinde u chalupy.

Buch, buch, buší na vrátka.
„Otevřete, kůzlátka!“

„Kovář jsem a přikovám
tvoje pracky k podkovám!“

Vlk se lekl, běží dál,
kůzlátka by posnídal.
Zuby cení, ježí chlupy,
je zas jinde u chalupy.

Buch, buch, buší na vrátka.
„Otevřete, kůzlátka!“

„Já jsem hajný, počkej chvíli,
uvidíš, jak puška střílí!“

Vlk se lekl, běží dál,
i kůrku by posnídal.

Tak skončila pohádka.
Vlk nenašel kůzlátka.

Perníková chaloupka

Kdopak, děti, se mnou chce
k perníkové chaloupce?
Povede nás pěšina,
co u lesa začíná.

Už nás vede lesem.
Nebojte se, zde jsem!

Přes louže a přes potok
uděláme velký skok.

Podél tůně, podél mlází
pěšinka nás doprovází.

Přes kopec a do údolí.
Koho, děti, nohy bolí?

Před námi je starý dub.
Už tam budem cobydup.

Už stojíme na palouku.
Podívejte na chaloupku!

Opravdu je z perníku
od střechy až po kliku!

Zaťukáme na dveře.
Ježibaba otevře.
„Řekněte nám, co dělají
Mařenka a Jeníček?“

„Nevidíte? Práci mají.
Pečou pro vás perníček.“

O Báře a čarodějnici

Venku řádí metelice,
Bára vešla do světnice.
„Pěkně zdravím, babičko,
ohřeju se maličko.“

„Děvče, naučím tě čáry!“

„Kouzla naší holky Báry?“

„Jak se létá na koštěti.“

„Ach, to budou koukat děti!“

„Jak se peče v prázdné peci.“

„Ach, to jsou mi divné věci!“

„Jak mít všechno ze zlata.“

„Ach, to budu bohatá!“

„Jen své mládí dáš mi za to.“

„Tak si nechte svoje zlato!
Lépe venku s metelicí
nežli tady ve světnici!“

Sněhem se zas brodí Bára,
cestou našla kvítek jara.

První loupežnická pohádka

Přepadl se loupežník.
„Ruce vzhůru!“ mocně křik.
Sám sebe obral o šaty,
domů přišel nahatý.

Druhá loupežnická pohádka

Loupežníci měli poradu.
První řekl: „Ode dneška nekradu.“
Druhý řekl: „Loupežnictví nevynáší.“
Třetí řekl: „Zkusme práci, milí braši.“

Třetí loupežnická pohádka

Loupežníci kráčí tmou
a co vidí, ukradnou.
Dopadlo to dojemně.
Ukradli se vzájemně.

O dvanácti měsíčkách

Potichoučku, pomaloučku
jde Maruška po paloučku,
les je sněhem zavátý
a mráz leze pod šaty.

Kolem ohně, ohníčku
vidí dvanáct měsíčků.
Na kamenech sedí mlčky.
Už zaslechli její krůčky.

„Milí páni, to je mráz,
ohřeju se, půjdu zas,
jen co v lese natrhám
jahod, malin plný džbán.“

„I ty jedna popleto,
proč nepočkáš na léto?“

„Že se takhle vůbec ptáte...
Maminka má přece svátek.
Mám ji ráda, je mi vším,
vím, že ji tím potěším.“

Měsíčkové zahlaholí:
„Kamarádi, zkusíme to?“

Povstal Červen, máchl holí
a hned bylo všude léto.

Mezi trávou u vody
červenají jahody
a maliny na stráni
vybízejí k mlsání.

„Jen si trhej, jen si jez,
tobě patří celý les.
Ale pouze chvilinku.
A pozdravuj maminku!“

O Sněhurce

Přišli domů trpaslíci,
koukají se po světnici.
„Kdo mi ustlal postýlku?“
„Kdo mi vypral košilku?“
„Kdo mi umyl misku, lžičku?“
„Kdo navařil polívčičku?“
„Kdo nám tady uklidil?
Ani smítko nevidím.“

„Já Sněhurka, já to byla,
já jsem v lese zabloudila.“

„Máme doma pomocnici,
uklidila ve světnici,
tralala, tralala,
uvařila, vyprala.“

„Vidím, že jste hajdaláci,
naučím vás tuhle práci.
Tak se stele postýlka...
Tak se pere košilka...
Tak se vaří, tak se smaží...
Tak se správně hospodaří...
Tak se jí a nedrobí...
Tak se myje nádobí...
Tak se mete koštětem...
Ať to nikdo nesplete!“

„Sněhurečko, moc a moc
děkujem ti za pomoc!
Líbí se nám v chaloupce.
Teď už víme, co to chce.“

Potom zívli, jenom krátce,
a už spali, ach tak sladce.

Pohádka na dobrou noc

Kuřátka si vlezla zpátky do vajíčka
a skořápky za sebou zaklapla jak víčka.
Pak ospale zapípala
a hned spala.

Pohádka o jedné hádce

Hádalo se břicho s hlavou,
kdo je víc.
Hádala se levá ruka s pravou,
kdo je víc.

Ruka s nohou hádaly se denně,
kdo je víc.
Řekla hlava nazlobeně:
„Jeden bez druhého nejsme nic.“

Pravěká pohádka

Rozhodly se nohy
před dávnými roky:
„Budem provždy dělat
stejně dlouhé kroky

a střídat se bude
levá noha s pravou.“
Tohle rozhodnutí nohy
vymyslely hlavou.

Pohádka o důležitém vynálezu

Kdysi dávno jeden král
mudrcovi přikázal:
„Vynalezni dům, kde se bydlí,
a do něho postel, stůl a židli.“

Mudrc dumal beze spěchu.
Vymyslel zdi, na nich střechu,
pod ní postel, stůl a židli.
Dobře se nám v domě bydlí.

Mírová pohádka

Na kopcích sami, sami
pasou se vlci s ovečkami
a lidé žijí bez hádek.
Zvítězilo dobro z pohádek.