Tvorba pro děti

Škádlení jablek

(ukázky z rukopisu pro děti nižšího školního věku)

Po pláži běžela
cestička bosých stop,
běžela přímo
pro svůj pár bot.

A potom běžela
cestička obutých stop,
běžela vesele
hop a hop a hop.

A tady, podívej,
zakopla o kámen.
To to tak bolelo,
že se belháme?

Snad si ten kdosi
palec neukop?
Dál vesele běžela
cestička stop.

Jablíčkům šťopka
kouká jak střapeček
a bubák se do trávy
špulí jak zadeček.

A já ta jablíčka
škádlím bez rozpaků,
tahám je za šťopku,
šimrám na bubáku.

Pak se octnou v koši,
kde se kulatě rozlenoší.

Ve vězení minerálky
bublinky si šumí dálky.

Ve vězení sáčku
škrábou zrnka máčku.

Ve vězení jablka
ťuk, ťuk jádro zaťuká.

Ve vězení hrnce
vodu vábí slunce.

Ve vězení pusy
zpěv a smích se dusí.

Ve vězení, ve vězení,
které není.

Rybář chytil
řeku na udici,
chytil ji jako štiku
na bělici.

Jak štiku ji zasekl,
právě tak.
Má silný vlasec
a dobrý naviják.

Houpá se na háčku
a šplíchá tam a stříká
ta řeka stříbrná
a živá jako štika.

Rybář ji táhne,
už do ní ruce noří
a zase mu utekla.
Dál spěchá k moři.

Vprostřed polí sám a sám
bez pohnutí stojí pán.

Z fajfky bafá obláčky,
políčil si na ptáčky.

Slétají se ze všech stran,
až je jak strom obsypán.

Každý ptáček postaru
krásně zpívá o jaru.

Zpěv je starý stovky let,
ten pán ho chce uslyšet.

Naslouchejte jak ten pán,
ptáčci budou zpívat vám.

Babička odvázala
Reka a Azora.
Starý sníh
vyhnali ze dvora.

Babička z okna
větrá tmu
a stěny bílí
světlem dnů.

Kapička deště
na dveře zaťuká.
"Kdepak," říká babička,
"ty patříš na luka."

Kapička slzy
zaťuká též.
"Nemáme smutek,
slzičko, jinam běž!"

Zrnko hrášku
zaťuká na dveře:
"Mohu dál?"
Babička mu otevře.

Po cestě Adélka
běží a volá:
"Babičko, haló,
už je tu jaro!"